Jak hraju Sedmičkou proti třináctce

Vždycky, když se stane, že kalendář ukáže tu slavnou kombinaci "pátek třináctého", beru to smrtelně vážně. Chci totiž svůj život řídit sám, a když se mi do toho plete zákeřná numerologie, zpozorním a ošálím ji její vlastní zbraní. Numerologií.

Ve čtvrtek dvanáctého většinou usínám minutu před půlnocí, abych co nejvíc z noci pátku 13. prospal. Což se samozřejmě míjí účinkem, když jako každý normální člověk chodím do práce. Na to, abych se hodil marod, nemám myšlenky, protože i když mě dle obecného mínění očekávají věci vpravdě hrůzostrašné, neházím flintu do žita a beru jakoukoliv výzvu.

Jsem pověrčivý, ale přišel jsem na to, jak si všechny svoje tak trochu neurotické obavy odbýt právě v pátek třináctého. Proto při první příležitosti podlezu štafle nebo žebřík, vyhledávám černé kočky a nutím je, aby mi přeběhly přes cestu, ačkoliv se těm pyšným stvořením příliš nechce skákat, jak já pískám. A pro jistotu taky rozbiju pár zrcadel, čímž si nános smůly navýším na maximum a věřím, že jsem si to vybral pěkně najednou. A tak nějak doufám, že se to vzájemně všechno vyruší a vynuluje.

I když se nic příšerného nestane, na závěr takového extrémního dne ale všechnu smůlu a nedobrotu, která se na mě nalepila, smažu jednou cílenou ranou. Nejlepším lékem na třináctku je totiž šťastné číslo Sedm.

Sedmý schod. Tam někde na konci strastiplné cesty. Jako dobré zaklínadlo. Jako chutnější život.