Předsevzetí jsem vždycky bral jako ubrečený výkřiky do okolí, aby někdo ke svý lichý snaze přitáhl pozornost. Když něco opravdu chci začít dělat, začnu to dělat bez zbytečnejch keců okolo. Když něco opravdu chci přestat dělat, přestanu to dělat bez toho, abych se nechal slyšet, že se na to chystam.
Jak tak ale sleduju kamarády – jednu splasklou bublinu za druhou, říkám si, že do toho schválně natruc půjdu. Ale jenom letos. Dám si navíc jenom předsevzetí, který splňuje dvě zásadní podmínky: musí to bejt předsevzetí, na který se nevykašlu, a předsevzetí, ze kterýho budu mít praktickej užitek.
Takže:
Protože plnění těchhle předsevzetí je pro mě přínosný okamžitě i dlouhodobě, zvládnu to i bez odříkání a levou zadní…
Vám doporučuju to samý!