O chmelu
Nejranější zmínku o použití chmele k výrobě piva nacházíme u Babylóňanů, kteří používali chmel k vaření extrémně silného nápoje. Přibližně v téže době lze chmel nalézt v Itálii, kde se pěstoval mezi vinicemi. Římané měli ve zvyku chmel jíst, podobně jako dnes jíme zeleninu. A byli to pravděpodobně právě Římané, díky nimž se chmel dostal do Anglie. Avšak Babylóňané, migrující přes střední Evropu, předávali své znalosti použití chmele k výrobě piva.
Až do té doby se pivo vyrábělo s různými přísadami, od ovoce až po koriandr a zázvor. S příchodem chmele se od těchto přísad pomalu upouštělo. Chmel dodal pivu hořkost, uchoval jej po delší dobu a zvýšil ziskovost pivovaru, protože to znamenalo, že se mohlo snížit množství použitého obilí. Rovněž díky chmelu již pivo nemuselo obsahovat tolik alkoholu – což byl dříve způsob konzervace piva.
Z historických pramenů vyplývá, že Němci šlechtili chmel v 8. a 9. století našeho letopočtu v oblasti Kolína nad Rýnem. Z důvodu přísných kontrol a místních vnitřních bojů trvalo až do 14. století, než si chmelové pivo našlo svou cestu do Holandska.
Anglie poprvé ochutnala chmelové pivo v raném 14. století, kdy bylo pivo dovezeno z Holandska přes kanál. Chmelové pivo se zde setkalo s bouřlivým odporem ze strany místních pivovarů, přestože se chmel v Británii vyskytoval již od Římanů. Avšak angličtí vojáci bojující v Nížinách (v Holandsku) objevili chuť jejich místního piva. Po návratu do Anglie s nimi přišla poptávka po chmelovém pivu.
První semena chmele byly v Anglii zasazeny kolem roku 1430.
Na počátku 17. století se chmel poprvé vyvezl z Anglie do Ameriky. Americká piva se v této době vařila z chmelu a dalších přísad, jako např. smrková kůra. V r. 1629 byla do Ameriky dovezena první semena chmele, což Američanům umožnilo pěstovat svůj vlastní chmel. Prvním střediskem pěstování chmele v Americe byl New York, ale s postupným dobýváním Západu důležitost New Yorku zvolna klesala.
Američané zjistili, že chmel je užitečný také pro jiné věci. Z chmele se získávalo červenohnědé barvivo, dal se jíst (stejně jako jej jedli Římané) a vlákna se dala využít v textilní výrobě.
Množství použitého chmelu mělo vliv na trvanlivost piva. Některé druhy převážně chmelových piv byly vyrobeny speciálně proto, aby vydržely velmi dlouhou přepravu. Jedním z těchto příkladů je vývoj Indian Pale Ale (IPA, indické světlé ALE) vařené v Anglii a dovážené britským vojskům do Indie.
Alternativní využití chmele
Chmel se používá také k těmto účelům –
zmírnění bolesti zubů a uší
- čištění krve
- působí jako mírné sedativum
- prostředek pro spaní, aniž by vyvolával bolest hlavy
- obsahuje červenohnědé barvivo
- konzumace šištiček, stejně jako jíme chřest
Druhy chmele
Brewers Gold – používá se hlavně u piv typu Stout. Ostrá, surová chuť a vůně.
Cascade – americký chmel vonící po ovoci.Aromatický, příjemná vůně. Běžný pro světlá i tmavá piva.
Cluster – starý americký druh, který je v současnosti vytlačován chmelem Cascade
Eroica – výborné aroma, používá se hlavně u typů Stout a tmavých ALE
Fuggles – pěstovat jej začal Richard Fuggle z Kentu. Je vhodný pro typy ALE.
Galena – drsná chuť – chmel s příjemnou hořkostí
Goldings – z Kentu, používá se jako výborný chmel pro poslední dávku u tradičních anglických piv ALE
Hallertauer – německý chmel, skvělý pro všechny ležáky
Hersbrucker – německý chmel, rovněž skvělý pro všechny ležáky
Saaz – chmel z Žatce
Tettnanger – německý, aromatický, jemná chuť. Vhodný pro všechny ležáky.
Willamette – americký druh anglického chmele Fuggles. Vhodný jako poslední dávka.
Wye Target – dobrý extrakt, odolný vůči mykóze způsobující vadnutí
Žatec – z České republiky, poskytující pravou chuť a vůni pro nejkvalitnější plzeňská piva. Původní chmel vhodný pro ležáky rostl kolem Žatce.