Slovní původ značky Lučan
Lučané jsou historicky doložený společenský a mocenský útvar v severozápadních Čechách, jeden z domnělých českých kmenů. Podle Kosmovy kroniky, která je vlastně jediným pramenem k poznání Lučanů, se lucké území dělilo na pět krajů. Nejbohatší z nich se nazýval Lúka, podle kronikáře:“…překrásná na pohled a bohatá výnosem, velmi úrodná na osení a oplývající lukami, odkudž nabyla i svého jména.“ Podle Lúky se pak obyvatelstvo nazývalo LUČANÉ. Později se LUČANÉ začali nazývat podle nejvýznamnějšího hradu té doby Žatce ŽATČANÉ.
V bájné době českých dějin, za panování knížete Neklana, měl Lučanům vládnout kníže Vlastislav. Jeho boj proti ostatním českým kmenům byl neúspěšný a lucké království ovládli Přemyslovci, později dlouhá staletí vládnoucí český královský rod.
Z pramenů bylo historicky prokázáno svébytné mocenské uskupení sestávající z významných hradišť, převážně z druhé poloviny 9. a počátku 10. století (například hradiště Rubín u Podbořan, Hradec u Kadaně, Vlastislav u Lovosic či Klapý u Libochovic).
Jedno z nejlépe organizovaných území soudobých Čech bylo zpočátku ovládnuto vládnoucími Přemyslovci pouze formálně, plně bylo připojeno lucké knížectví k přemyslovskému panství až v první polovině 10. století.
Krajina, ve které se Lucké knížectví nacházelo oplývala úrodnou půdou, dobrými vegetačními podmínkami a lovnou zvěří. Staří Lučané se zcela přirozeně kromě lovu začali věnovat i pěstování kulturních plodin, včetně pěstování chmele, který využívali k výrobě piva. V tomto umění brzy dosáhli věhlasu a lucké území bylo od těch dob vyhlášeným střediskem výroby zlatého moku.